Ve světě modelingu se v posledních letech začíná rozmáhat nový trend. Modelky už nemusí být jenom průhledné, ale módní diktát připouští také nový typ žen, které by mohly do budoucna zdobit mola, stejně jako stránky lifestylových časopisů, a to tzv. ženy boubelky či „plus-size“ modelky. Tyto modelky však nemusí nutně trpět nadváhou. Označení platí pro ženy, které se nevlezou do velikosti 32, ale obvykle se jejich velikosti pohybují kolem 40 či 42.  Prorazit ve světě modelingu teď mohou i ženy, které se kvůli vyšší váze, se svým snem dávno rozloučily.

  Průkopnicí (a vůbec první modelkou-boubelkou), která se dostala do povědomí veřejnosti) je  dvacetičtyřletá Američanka Crystal Renn. Stejně jako většina náctiletých dívek snila i ona o tom, že se jednou stane modelkou. Její postava však tehdejším ideálům krásy příliš neodpovídala. V patnácti letech dostala velmi lukrativní nabídku, ovšem měla jednu docela závažnou podmínku. Crystal musela zhubnout. Kvůli svému snu nasadila těžkou dietu a intenzivní cvičení. Po dvou letech usilovné dřiny se tedy konečně dostala na vysněných 45 kilo, přesto i tenkrát byla ve světě modelingu označována za tlustou. Agentka byla sice ze změny váhy Crystal nadšená, ale teď už štíhlé modelce chybělo něco důležitějšího – jiskra v očích. Crystal byla očividně neustálými dietami naprosto vyčerpaná, scházela jí energie i radost do života. Agentka jí tedy hubnutí zakázala a nabídla jí práci „plus-size“ modelky. Crystal tedy začala znovu jíst a vrátila se zpět ke své velikosti 42. Jako „plus-size“ modelka měla překvapivě více příležitostí a pracovních nabídek, než kdykoliv předtím. Objevila se na stránkách několika časopisů a stala se tváří velkého množství slavných značek (např. Dolce a Gabbana, Mango, Jean Paul Gaultier či Marks and Spencer)   

  Tento trend reflektují také obálky nejznámějších světových časopisů. Poprvé se plus-size modelky objevily loni v listopadu na stránkách amerického časopisu Glamour. To inspirovalo šéfeditora časopisu V Magazíne Stevena Gana, který prohlásil, že:  „Velké, malé, postava s velikostí XS nebo XXL - každé tělo je hezké a tohle číslo to chce dokázat." Rozhodl se tedy v lednovém čísle použít pouze fotky „plus-size“ modelek. Jeho příklad následovaly také další časopisy, po italské Vogue se objevily „boubelky“ také na stránkách prestižního měsíčníku Elle. Reakce společnosti byla stejně jako reakce lidí z módního průmyslu velmi rozporuplná. Francouzská novinářka Sakina byla tímto obratem ve světě módy velmi mile překvapená: „Vytvořila se propast mezi světem módy a světem skutečných žen. Od hubených, přes zaoblené až k tlustým, ženy mají různé druhy postav a rozdíl mezi skutečností a obrazem žen v módním průmyslu je tak velký, že některé ženy v důsledku mediálního tlaku přestanou mít rády své tělo."

  Existují však také lidé, kteří touto změnou nejsou nadšeni. K těm patří např. módní návrhář Karl Lagerfeld, podle kterého nikdo netouží vidět na molu obtloustlé modelky. Móda by podle něj měla zobrazovat iluzi, ne skutečnost. To nepřímo potvrdil také německý časopis Brigitte, který čtenářům dlouho sliboval obyčejné ženy. Když pak číslo vyšlo, na titulní obálce sice nebyly profesionální modelky, ale to by poznal jen málokdo. Všechny byly opět dokonale štíhlé. Otázkou tedy zůstává, zda byl rok 2010 ve světě módy skutečně přelomovým a baculaté modelky se tak budou objevovat na molech i stránkách časopisu stále častěji, nebo jde pouze o přechodný trend, který se omezí pouze na pár výjimečných speciálních edicí časopisu.

© 2010 Baryk